Zápisky dvojitého otce

Svátky byly plné událostí...dokonce až tak plné, že jsem ani neměl čas o nich referovat na tomto blogu.

Zavedli jsme dětem bodový systém.

Událostí víkendu je bezesporu druhý vypadlý zub naší Klárky.

Velikonoční svátky letos proběhly klidně. Na vině jsou tři faktory.

Dádík miluje vlaky a rychlost.

V nížinách už běží jaro na plné pecky, zlatý déšť kvete jako o život, zatímco na horách je ještě přes metr použitelného sněhu.

Nepamatuji si přesně všech sedm ran egyptských. Vím, že v tom byly nějaké žáby, asi i kobylky.

Dádík vypadá poslední dobou velmi roztomile vinou obou chybějících horních jedniček.

Nepsal jsem ale o tom, že babička ušila nejen kostým pro Lindu, ale i pro Dádu s Klárkou, kteří minulý týden do školky chodili a kteří si karneval řádně vychutnali.

Byl jsem doma na OČR.

To byl setrvalý stav minulého týdne.

Minulý týden byly dětičky na horách, příští budou zas. Tedy, doufejme.

Nástup zimy byl letos pomalý, ale ve druhé třetině to stará paní rozbalila na plné pecky a pustila na nás pravý sibiřský mráz.

Následuje reportáž z dlouho očekáváné události.

Jak už jsem psal, náš Dádík propadl florbalu.

Zcela nečekaně se stal z minulého víkendu čas chození po matičce Praze.

Přesně v tomto pořadí, den po dni, proběhl u nás opět konec roku.

Pod pojmem tradiční vánoce si dnes lze představit ledacos.

...trvá zdraví všech tří našich dětí!

Stejně jako každý rok nás překvapila rychlost, s jakou vtrhl do našeho okolí prosinec s jeho oslavami a svátky.